Advent

Život našich kamarádů se nedávno radikálně proměnil. Bydleli v Praze a najednou se rozhodli Prahu opustit. Vždycky měli rádi přírodu a výlety, hory. Praha jim najednou připadala malá a stísněná. Chtěli klid. Chtěli změnu. Proč? Protože byli v očekávání. Ano, tehdy to ještě nebylo vidět. Ale náznaky tu byli. Michal časem našel práci v Hradci a začali plánovat stěhování. Vyhlídli si podnájem. Všechno klaplo a s majitelem si plácli. Na konci léta jsme se s nimi loučili. Piknikem. Magda měla krásné bříško a bylo jasné, proč ty fofry. Najednou byli pryč.

Před měsícem jsme je navštívili. Taková normální kontrola. Upřímně, byli jsme zvědaví, jak se mají. Nové město, zaměstnání, nový byt a nový pokojíček pro očekávaného Jeníčka. Postýlka, oblečení, hračky. Zkrátka, bylo vidět, že jsou připraveni. Oba vypadali šťastně. Aby ne. Vždyť je čeká nové dobrodružství. Už začalo, a přece ještě ne. Devět měsíců očekávání už bylo dávno pryč a pořád nic. Josífek si dával načas. Bylo vidět, že se na něj opravdu těší. Ale. Už to bylo dlouho. Magda byla sice radostná, ale byla unavená a netrpělivá. Už aby to bylo. A ono pořád nic.

Vstupujeme do adventní doby, do doby příchodu, očekáváni. Magdě a Michalovi připadalo jen těch několik dnů po termínu jako věčnost. Nemohli se dočkat. Jejich radost se měnila na netrpělivost. To je krásně lidské. I my jsme v očekávání. Jsme? Ne, opravdu se ptám. Jsme v očekávání druhého příchodu Pána Ježíše? Ptám se proto, že se mi někdy zdá, že nejsme. Snad jsme i byli. Ale to bylo dávno. A On proste, nechodí a nechodí. Myslím, že po těch dvou tisíckách let jsme již zapomněli být od radosti netrpěliví. Zůstala jenom únava. Už je to čekání dlouhé. A je opět advent. Opět čekáme. Další čtyři neděle. Když Mu to trvalo tak dlouho, tak tento advent asi taky nepřijde…

Ale co když jo? Co když právě teď je ta doba. Co když se právě teď naplňuje čas? Co když přijde? U čeho by mě zastihnul? U čeho by mě našel? Při čem by mě přistihl? Jak nenávidím bratra? Jak jsem rozhádaný s rodinou, s přáteli, s kolegy? Jak nechci odpustit? Jak koukám na stránky pro „dospělé“? Jak podvádím manžela, manželku? Jak… A tu si to klidně doplňte. Co bych mu asi řekl? Jak bych reagoval?

Magda s Michalem byli v radostném očekávání a využili těch devět měsíců na změnu. Totální změnu. Chtěli být připravení nejlépe, jak bylo možné. Měli totiž do poslední chvíle před očima ten dar, který přicházel, ale ještě tady nebyl. Kterého přítomnost vnímali, ale ještě ho neviděli. A co my? Jak jsme na tom? Jak vypadají naše přípravy na velký návrat! Využíváme daný čas na změnu? Na lásku, na odpuštění, na věrnost, na …

Jeníček se včera narodil. Díky Bohu za něj. Dočkali se. I my se dočkáme. Buďme připravení, vytrvalí a hlavně očekávejme Ho s radostí. „Amen, přijď, Pane Ježíši!” (Zj. 22,20)